Anotation:
Tato disertační práce ze zabývá funkcionálním adaptivním řízením, novým perspektivním směrem adaptivního řízení. Práce je zaměřena na řízení stochastických nelineárních systémů diskrétních v čase, které jsou charakterizovány funkcionální neurčitostí, kde neznámé jsou celé nelineární funkce systému.
V práci je nejdříve naformulována úloha funkcionálního adaptivního řízení a následně jsou diskutována přípustná řešení této úlohy. V rámci řešení funkcionálního řízení je nutné se zabývat předevím otázkami, jak se vyrovnat s funkcionální neurčitostí řízeného systému a jak navrhnout samotný adaptivní mechanismus regulátoru. Tyto dva problémy spolu úzce souvisí, jeliko řídicí zákon pro stochastické systémy lze chápat jako kompromis mezi dvěmi protichůdnými cíli, řízením a poznáváním systému. Řízení respektující oba tyto cíle je nazýváno duální řízení.
Úvahy o charakteru duálního řízení a analýza dosavadních přístupů duálního řízení jsou motivací pro návrh metody adaptivního funkcionálního duálního řízení založeného na bikriteriální optimalizaci. K návrhu řízení tato metoda využívá dvou kritérií, která mají zaručit, aby řízení obsahovalo obě složky duálního řízení. Aby bylo moné provést syntézu regulátoru, je nutné nalézt vhodný parametrický model systému.
Následující část práce je proto zaměřena na problém identifikace nelineárních systémů umělými neuronovými sítěmi. K tvorbě vhodného parametrického modelu jsou využity dva nejčastěji pouívané typy sítí, neuronová sí s radiální bází a perceptronová sí. S úlohou identifikace neuronovými sítěmi jsou spojeny předevím problémy s odhadem jejich parametrů a s nalezením vhodné struktury. Pro odhad parametrů perceptronových sítí je navržena metoda odhadu zaloené na jedné z globálních technik nelineárního odhadování, metodě gaussovských směsí. Dalí text práce se soustředí na návrh struktury sítí. Pro oba uvažované typy sítě jsou navreny nové algoritmy pro optimalizaci struktury a následně zahrnuty do konceptu funkcionálního adaptivního řízení. Vlastnosti výsledných algoritmů jsou ověřeny v numerických příkladech.
Závěrečná část práce se věnuje zobecnění dosaených výsledků na systémy s více vstupy a více výstupy.